Tento příspěvek chci věnovat všem, kteří uvažují o pořízení svého loveckého psa. Z vlastní zkušenosti vím, jak je těžké vybrat si správné plemeno, které bude myslivci vyhovovat při vykonávání jeho lovecké praxe. Našim představám nejlépe vyhovoval německý křepelák, který je při dobrém výcviku všestranně použitelný. Od aportování drobné zvěře po dosled postřelené spárkaté zvěře. Nejsem zkušený kynolog a své postřehy čerpám z výcviku naší fenky Mery.
Výchova dobrého loveckého psa je běh na dlouhou trať. Vše začíná koupením štěněte s průkazem původu po vhodných, lovecky upotřebitelných rodičích. Každé plemeno má svůj klub chovatelů, kde je nutno psa zaregistrovat. Pokud chceme mít chovnou fenu/psa, pak je nutné splnit určité podmínky chovnosti psů, které jsou specifické pro každý klub.
Klub německého křepeláka má tyto požadavky:
- Výstavní ocenění nejméně velmi dobrá, ve věku minimálně 12 měsíců – na výstavě národní, klubové nebo speciální
- Kohoutková výška – u psů max. 54 cm, u fen 52 cm
- Úplný chrup, nůžkový skus
- Vyšetření na displazii kyčelních kloubů s nálezem nejvýše 2/2
- Zkoušky:
- ZV (zkoušky vloh) + PZ (podzimní zkoušky) minimálně v 2. ceně nebo
- ZV (zkoušky vloh) + LZ (lesní zkoušky) min. v 2. ceně nebo
- ZV (zkoušky vloh) v 2. ceně + VZ (všestranné zkoušky) v 3. ceně
Na zkouškách musí být splněny limitní známky (vše s minimální známkou 3):
- nos
- hlasitost
- stopa živé zvěře
- chování po výstřelu
- slídění
Samozřejmě je jasné, že nic není zadarmo a výchova stojí mnoho trpělivosti, času a úsilí. Pes by měl být nejlépe denně venku se svým pánem a dostávat se do kontaktu se zvěří. My jsme si tímto vším prošli a naši fenku se nám podařilo uchovnit. Aby mohla mít štěňata s PP, bylo nutné se zaregistrovat u organizace FCI (Federation Cynologique International) sídlící v Belgii a zvolit si název chovné stanice, který musí být jedinečný (neopakovatelný).
Každé fence klub přidělí tři vhodné psy na krytí, ze kterých si můžeme vybrat toho nejvhodnějšího. Pak už jen můžeme doufat, že se vše podaří.
Teď bych se s vámi podělila o některé moje osobní zkušenosti.
Naši sedmiletou fenku Mery jsme si dovezli z Prčic. Už od štěněte s ní bylo dost práce, protože byla dost živá a všude musela být první, což trvá doteď. Občas přemýšlím, jestli v sobě nemá zabudované turbo. Na honech patří k nejhlasitějším a nejlepším psům, i když ze začátku vždy koleruje, ještě ani nedonese jednoho bažanta a už běží pro dalšího. Po chvíli se naštěstí zklidní a vše už jde jak po másle. Všechny zkoušky měla se známkou 4 a dvě z nich měla medailové. Bohužel i přes veškeré úsilí, které jsme uchovnění věnovali, štěňata nikdy neměla, protože se krytí nepodařilo.
Jak už to u loveckých psů bývá, nevyhnula se střetu s černou zvěří, který pro ni nedopadl nejlíp. Prase jí rozpáralo slabinu, takže pak v sobě během léčby měla zabudovanou hadičku, skrz kterou z rány vytékal hnis. Nějaký čas si odmarodila, ale naštěstí byla po několika týdnech zase fit. Od té doby má z černé zvěře dost velký respekt. Ale i přes své nedobré zážitky s prasaty nás v jejich dosledu nikdy nezklamala.
Prvních pár let dělala Mery společnost jen mému taťkovi, který si ji každodenně bral do práce a na čekanou. Postupem času se začala stávat i mým parťákem a dnes je z nás nerozlučná dvojka. I když v některých ohledech máme trochu mezery, které v budoucnu napravíme.
Závěrem bych chtěla říct, že myslivec bez psa je poloviční myslivec a dobře vedený psík svému pánovi všechno úsilí vynaložené při výcviku vrátí.
Eliška Hrabcová, 1.B
Fotogalerie:
