- vyšší kruhy svobodného germánského obyvatelstva, zejména šlechta a duchovenstvo, se vášnivě věnovaly sokolnictví. Stranou nezůstávají ani ženy. Při zkoumání pohřebišť byly v mnoha hrobech mužů i žen z neronského a karolínského období (8. – 9. století) objeveny kostry dravců.
- o tom, jak velký byl počet příznivců tohoto způsobu lovu, nejlépe svědčí zákazy pro duchovenstvo. Po celá staletí se v krátkých časových odstupech, poprvé v roce 506 na církevním koncilu v Agde v Jižní Galii, muselo opakovat, že biskupům, kněžím a diákonům je zapovězeno držení loveckých psů a sokolů. Tento zákaz pochopitelně nikdo nerespektoval.
- Silné impulzy dostalo sokolnictví v dobách křížových výprav. Střet evropské šlechty s orientální kulturou, ve které mělo a má sokolnictví pevné místo, vedlo ke zdokonalení techniky například použitím sokolí čepičky (tento způsob zastínění, tzn. uvedení dravce do klidu, nebyl dosud známý, zašívala se proto dravcům oční víčka) a ke zvýšení zájmu o sokolnictví v Evropě. Odraz tohoto zájmu se projevil v klasickém díle Fridricha II. z rodu Hohenstaufů „O umění lovu s ptáky”.
Královský lov volavek
Historie sokolnictví
Zdroj: Václav Augustin: V zajetí sokolnictví
Zpracovala Karolína Volková, 3.A
