Sokol stěhovavý
(Falco peregrinus)
Představuji vám dravce, který dal sokolnictví jméno. Jedná se o nejrychlejšího ptáka na světě, a to sokola stěhovavého. Při testu rychlosti z velké výšky mu bylo naměřeno 389 km/hod. Má dokonalou aerodynamickou postavu. Kořist loví pouze ve vzduchu, létání na ruku jej nijak neuspokojí.
Popis
Samec je svrchu tmavošedý s málo nápadným příčným skvrněním. Tváře má bělavé, pod okem nalezneme nápadný černohnědý vous. Spodina těla je bělavá se slabým okrovým nádechem, kapkovité skvrny lemující hrdlo přecházejí na prsou v silné příčné skvrnění. Ruční letky jsou černobílé. Ocas je šedomodrý s příčným skvrněním, poslední pás je širší.
Samice vypadá velmi podobně, ovšem její bělavá spodina těla má více nahnědlý odstín a nápadnější je i kapkovité skvrnění na horní části prsou. Zobák má namodralý s černou špicí (na horní čelisti je jako u všech sokolovitých zejk), ozobí a nohy jsou žluté, drápy modrošedé, duhovka tmavohnědá.
Sokol je statný dravec velikosti vrány. V letu jsou vidět charakteristická dlouhá špičatá křídla a kratší, ke konci zúžený ocas. Obě pohlaví se liší rozměry i hmotností, samice je totiž výrazně větší. Samec má křídlo dlouhé až 31 cm, samice 36 cm. Ocas samce měří až 17 cm, u samice 19 cm. Samec má zobák dlouhý až 2,5 cm, samice 3 cm. Samec váží až 0,7kg, samice téměř 1 kg.
Rozšíření
Sokoli, které můžeme u nás vidět v zimě, pocházejí ve většině případů z oblasti Skandinávie. Zvířata, která žijí po většině roku u nás, se na zimu stěhují především do západní a jihozápadní Evropy. K nejvýznamnějším hnízdištím sokola stěhovavého u nás patří v současné době Šumava, pískovcové skály a Českomoravská vrchovina. Vyskytuje se zejména v otevřené krajině rovin a pahorkatin nebo v lesích přerušovaných velkými pasekami.
Způsob života a lovu
Tito dravci žijí většinou samotářsky. Živí se ptáky do velikosti kachny, zřídka též savci – hraboši, veverkami, králíky, popřípadě i netopýry. Sokol stěhovavý loví z výšky, do které se dostává krouživým stoupáním v termice. Při útoku na kořist sokol přitáhne křídla k tělu a střemhlavým letem v podstatě padá na kořist. Při tomto střemhlavém letu díky skvěle aerodynamicky tvarovanému tělu dokáže překonat rychlost 300 km/h v hodině, některá měření dokonce udávají rychlost až 400 km/h. Náraz v této rychlosti do kořisti by byl nebezpečný i pro sokola, proto se dravec snaží trefit spíše křídlo než tělo kořisti.
Rozmnožování
Sokolí pár spolu většinou vydrží po celý život. Pokud však jeden z páru zahyne, během několika dní si druhý najde náhradu. Tito dravci jsou dlouhá léta věrni i jednomu hnízdu. To si však sami nestaví, většinou ho zaberou jinému druhu. Obvykle zabírají hnízda na skalách, skalních římsách, méně pak na stromech nebo zříceninách hradu.
Samička v naší zemi snáší vejce v období března a dubna. U nás byly zjištěny snůšky většinou o 2-4 vejcích. Mláďata jsou vyváděna zpravidla v první polovině května.
Ochrana
Sokol stěhovavý v současnosti patří mezi kriticky ohrožené druhy naší fauny, a je tedy chráněn zákonem. Podle evropské klasifikace patří mezi druhy vzácné a vyžadující zvláštní ochranu.
Lenka Brhelová, 2. B
Fotogalerie:
